Manažerská akademie :: Tovární 66, 266 01 Beroun :: Tel, fax:+420 311 611 888 :: lidinska@centrum.cz
Domů Rubriky O škole Obory Pg. sbor Akce Fotogalerie Kniha Ke stažení Nejčtenější Odkazy Hodnocení
  Nejbližší akce
29. 11. 2017
Dny otevřených dveří 29. - 30. 11.
15. 12. 2017
Zájezd na adventní trhy do Vídně
15. 12. 2017
Odevzdání ročníkových projektů
20. 12. 2017
Bruslení
21. 12. 2017
Prezentace ročníkových projektů
 
Maturity 2007 - 2
Maturity 2007 - 2
  Rubriky
mínus Informace (304)
mínus Přijímací řízení (20)
mínus Soutěže a sport (30)
mínus Mimoškolní (52)
mínus Studentská rada (22)
mínus Školská rada (6)
mínus Kurzy (6)
 

Hledej na našem webu.



Rozšířené vyhledávání

sonna
  Nejčtenější
Michal Horáček na MA
(24. 10. 2017, 520x)

Středa 22. - čtvrtek 23. listopadu
(21. 11. 2017, 174x)

Exkurze na Pražský hrad
(30. 10. 2017, 161x)

Pondělí 20. listopadu 2017
(13. 11. 2017, 157x)

Pátek 10. listopadu
(09. 11. 2017, 106x)

téma * Paintball-reportáž z bojiště
Vydáno dne 29. 10. 2006 (3570 přečtení)

„Připrááávtééé séé, začínáme!“ Běžím, seč mi síly stačí, k asi 10 metrů vzdálené rokli. Proskakuji skrz několik trnitých křoví a...

...konečně na druhém kraji rokle zaujímám palebné postavení. Kolem klid, jen vlevo ve stráni nade mnou se plíží Káva. Zdálky slyším ostré štěkání paintballek, Petr s Lubošem tedy už své soupeře našli. Kolem prochází první „mrtvý“ protihráč, je to Honza. S Kávou se plížíme až na samý okraj planinky, která jediná nás dělí od soupeřovy vlajky. Zpoza keřů vypadá vše bezpečně, opatrně se plížíme dál. Zleva zazní znenadání známé „tuff, tuftuftuf“, jen taktak stihneme spadnout na zem a odplížit se zpět za keř. Ukazuji Honzovi, ať jde horem, ale to již shora zazní Petrovo vítězoslavné „joo!“ a Vejwy odchází s maskou od barviva do „depa“. Jsme už jen tři proti jednomu, ale tím jedním je ten nejzkušenější z nás, Hamish. Vracím se na pozici před planinkou a opatrně se metr po metru plížím podél skály. Náhle jsou všude kolem. Kuličky. Nade mnou, vlevo, vpravo, rozprskávají se o skálu za mnou a kmínky keřů přede mnou. Chvíli to vypadá, že to vzdá, ale jakmile se o metr posunu dopředu abych ho viděl, dostanu s novou salvou zásah do ruky. „Out!“, křičím a naštvaně mířím do depa. Ačkoliv to vypadá, že jsem svému týmu moc nepomohl, opak je pravdou. Petr mezitím zaujal dobré palebné postavení na vrcholku strategického kopce nad planinkou a Hamish po chvíli přesile vzdává, když mu dojdou kuličky. Vlajka je naše.
V depu je živá diskuze. Kdo kde koho trefil, co se povedlo, co ne, prokládané několika šluky, sníst kousek bagety, vyčistit zpocené hledí a jdem na to znovu. Útok, protiútok, přeskupení, porada, face2face souboje, ostřelování z vršku, krytí přeběhů, vpadnutí soupeři do týla a postřílení zezadu, zaseknutá zbraň... a mnoho dalších situací, které musí člověk řešit v rychlosti ale s rozvahou.
Po jedné z dalších her sedáme, další rauchpauza, nabumbat, bagetka, letmý pohled na hodinky - „už hrajem 2 hodiny!“, „Cožéé?, vždyť jsme před chvílí začali!“ Čas tam neuvěřitelně letí. Dobré dlouhé hry plné zajímavých přestřelek jsou prokládány bleskovými akcemi s fatálními neúspěchy jedné z obou stran. Pomalu se na lom snáší tma. Rozhodčí avizuje poslední hru - deathmatch do poslední kuličky. To nejlepší nakonec. Za dvacet minut je po všem, skládáme v depu propocené kombinézy, odevzdáváme zašpiněné masky, platíme – největší účet za 450 vystřílených kuliček má Hamish. Většině hráčů hoří tváře – snad, stejně jako mně, spokojeností.

Závěrem ještě složení obou týmů a jejich názory na čtvrteční odpoledne:
Red team: TomasJ, Káva, Luboš, Petr
Yellow team: Hamish, Vejwy, Michal a Honza

Káva
V již snad už kultovním snímku, Terminátor II, je známa fráze „Máte to v sobě, sami sebe ničit.“- tedy ono obligátní „válečné chování“.
Ne, nebojte se, nebudu zde filosofovat na téma válečných konfliktů. Řeč bude o něčem jiném a jistě ne tak závažném, ale spíše zábavném. Ano, těch „pár vyvolených“ ( a to lze brát doslova, vzhledem k počtu opravdu příchozích vojáku), jistě nelituje jednoho odpoledne, které věnovalo familiárně nazývané činnosti „CSko v reálu“. Pro ty, kteří nevědí, hovořím zde o akční a taktické hře Paintball. Počáteční rozpaky, které jsme společně před začátkem hry prožívali (ano, kolikrát jsem si cestou vyčítal a nebyl jsem sám, že jsem se přihlásil – všichni jsme se obávali bolesti, kterou nám může vcelku velká kulička vypálená nemalou rychlosti způsobit) vystřídalo hned po první bitce naprosté nadšení nad touto hrou na vojáčky.
Všem mohu toto jen doporučit. Čeká vás porada s týmem jakou strategii zvolit, kdo bude koho krýt… a pak… už jen čekáte na signál „start“ a adrenalin vám koluje snad po celém těle.
Myslíte jen na jedno: Nesmím padnout a získat co nejvíce „killů“. Každý si vybere strategii dle jeho výběru. Kempit nekempit, zvolit pomalý postup, plížit se, zvolit styl alá Rambo, padat do křovisek, na kameny ?… A pak už jen slyšíte palbu ze zbraně. Napadne Vás jen: „viděl mě protihráč, odkud střílel…? Avšak nevíte nic, tak raději padáte do úkrytu. Opatrně se rozhlížíte kolem sebe, snad ani nedýcháte. A už je to tady, v duchu si řeknete: „Tak tady jsi ty ha*jzle“. Protihráč o vás neví a byl jste rychlejší. Zacílíte, mačkáte spoušť a zpoza jeho pozice slyšíte jen poraženecké „out“. Ano dokázali jste to. Uděláte si další „zářez“ na pažbu zbraně.
Začíná se další kolo. S protihráči si při cestě na bojiště vyměníte pár „nepříjemných“ pohledů doplněných slovy „I´ll be back“ (Já se vrátím). A nová hra se začíná. Boj o vlajku je tu zas… Adrenalin, pohyb, pozice, zacílení, bum… „Ne, minul jsem.“ Protihráč Vám nic nedaruje a za chvíli vyřknete z úst, tak obávané „out“.
A závěrem můj komentář:
Naprosto úžasně prožité prázdninové odpoledne (škoda, že uteklo tak rychle).
Věřím, že se ještě na takové podobné akci setkám s již „harcovními“ hráči a i dalšími budoucími spoluhráči. MOC, moc pěkné. Jen jsem trošičku potlučený, ale rozhodně ničeho ani v nejmenším nelituju. Ti, co mají rádi CSko na compu, by si toto neměli nechat ujít.
PS. „RED TEAM IS DA BEST“

Vejwy:
Tak teda k věci: Paintballové odpoledne bylo opravdu vydařené, ale zklamala mne nízká účast "vojáků". 4 na 4 opravdu není moc, ale užil jsem si to i při nízké účasti velice. Počasí nám vyšlo na výbornou, i když mě někdy pěkně sra--..., jelikož mi slunce svítilo do očí a já pak nevěděl jestli na tom kopečku přeběhl můj spoluhráč nebo protivník :-)...kdybych to měl v krátkosti shrnout, tak asi nějak tak no...podlitiny mám jenom dvě a to na pravém stehně, ale to bude dobré a ty bolavá kolena jak jsem se plazil po kamenech a kořenech taky nějak rozhýbám :-) Tato akce se musí určitě ještě tento školní rok opakovat a to jako určitě. Fakt super!!!!!!!!

Honza:
O paintballovém klání jsem se dozvěděl teprve den před ním, takže mě celkem zaskočilo, že jsem zapsán jako účastník a všichni to brali jako samozřejmost. Do teď se sám divím, že jsem ve čtvrtek na vlakové nádraží přes svojí gigantickou lenost dorazil, ale později se ukázalo že jsem tím v podstatě celé to odpoledne zachránil, protože minimální počet hráčů je 8 a beze mě by jich tam bylo pouze 7 a to je zaprvé lichý počet, takže by týmy byly nevyrovnané a za druhé by se musel 8. člověk doplácet!!!
Přesto jsme ale dorazili v minimálním počtu a jenom se čekalo na Hamishe, který jel z Práglu busem. Jakmile Hamish dorazil, mohlo nejlepší odpoledne celého podzimu (které bylo mimochodem velice horké) začít. Nejdříve nám pan rozhodčí vysvětlil pravidla a ukázal nám, jak zacházet se zbraní a mohli jsme jít na věc. Rozdělení týmů bylo podle mého názoru více než vyrovnané, i když to tak první 3 kola nevypadalo a tým vedený Hamishem (tam jsem byl i já) vedl 3:0. Ještě jsem nedostal ani jeden zásah, takže jsem se beze strachu vrhal do každé akce, ale na Hamishe McGyvera nikdo neměl. Po třetím kole jsem dostal přímý zásah do mé ctěné zadnice a už jsem se začínal trochu bát o svoje zdraví (kulička z hlavně vyletí rychlostí 90 m/s = 324 km/h, takže se bylo čeho bát!). Odehráli jsme asi 9 her a pak byla závěrečná, kde se nehrálo na zásahy, ale umíralo se teprve když už jsem neměl náboje (kuličky)... Když jsme odjížděli bylo přesně 18:00, takže jsme tam byli celé odpoledne až do večera a mně to přišlo jako 2 hodinky. Výborně jsem se bavil a na příští termín si zabírám místo už teď....

Petr:
Kdysi za devatero městy a devatero vodními čističkami žil chlapec, který chodil do Manažerské školy...Kdysi jednoho rána si všiml že na nástěnce visí papír na němž se praví, že kdo by eventuálně chtěl zažít menší přestřelku na živo, nechť zapíše své šlechetné jméno zde na tento papír...Zapsal se, a to mu bylo osudné. Dalšího rána skásl nadávající rodiče a vyšel vstříc novému zážitku. Kdyby však věděl jaké to bude odpoledne vzal by si s sebou ještě tak o 1000,- více. Z krásného, sluncem ozářeného dne, se stalo doslova bitevní pole. Vyfasoval "kvér", oblečení (maskáče) a nějaké to střelivo. Vše bylo zahájeno po zkoušce smrtelně vyhlížejících zbraní a náhle hra byla odpískána. Byla dvě družstva. Žluté (Hamish, Wejvy, Michal, Honza) a Rudé, ale ne KSČM, ale červené (Jóžyn, Bubo, Petr, Káva). Hra o vlajky byla brána smrtelně vážně, a proto také padaly takzvané "headshooty", které zesměšňovaly zeleně zasaženého nepřítele...Bitva první byla prohrána, ale válka ještě neskončila...Po více jak pěti hodinách je rozhodnuto. Zřejmě nikdo není vítěz, jelikož jsou všici naprosto vyčerpáni a vlajky zbarveny na zeleno, stejně jako tváře protivníků...Šlo o jedno z nejhezčejc strávených odpolední, které kdy zažil a jestli budou i příště to se dozvíme až v příštím vydání......



Známkování (jako ve škole) : [Akt. známka : 2.00]

Celý článek | Autor: Tomáš Joska | mail | tisk

  Novinky

20.11.2017: Dny otevřených dveří 29. - 30. listopadu 9 - 17 h!

 
  Z knihy hostů

10.11.14: kolektiv MA Beroun
Gratulujeme naší kolegyni Heleně Kaššové k tomu, že byla zvolena starostkou obc…
9.5.14: Ivana
Děkuji všem účastníkům dnešního výletu do Prahy a na neviditelnou výstavu za skv…
22.4.14: celá MA
Gratulujeme naší absolventce a dlouholeté sekretářce Pavlíně Halašové (roz. Hnat…
  Informace
IP:54.80.227.189
Datum:25. 11. 2017
Čas:12:16
Svátek:Kateřina
:: Michal 2005 - 2017 :: RSS rss ::