Manažerská akademie :: Tovární 66, 266 01 Beroun :: Tel, fax:+420 311 611 888 :: lidinska@centrum.cz
Domů Rubriky O škole Obory Pg. sbor Akce Fotogalerie Kniha Ke stažení Nejčtenější Odkazy Hodnocení
  Nejbližší akce
29. 11. 2017
Dny otevřených dveří 29. - 30. 11.
15. 12. 2017
Zájezd na adventní trhy do Vídně
15. 12. 2017
Odevzdání ročníkových projektů
20. 12. 2017
Bruslení
21. 12. 2017
Prezentace ročníkových projektů
 
Poslední zvonění 4. A - 4. B 2007 - 3
Poslední zvonění 4.
A - 4. B 2007 - 3
  Rubriky
mínus Informace (304)
mínus Přijímací řízení (20)
mínus Soutěže a sport (30)
mínus Mimoškolní (52)
mínus Studentská rada (22)
mínus Školská rada (6)
mínus Kurzy (6)
 

Hledej na našem webu.



Rozšířené vyhledávání

sonna
  Nejčtenější
Michal Horáček na MA
(24. 10. 2017, 520x)

Středa 22. - čtvrtek 23. listopadu
(21. 11. 2017, 174x)

Exkurze na Pražský hrad
(30. 10. 2017, 161x)

Pondělí 20. listopadu 2017
(13. 11. 2017, 157x)

Pátek 10. listopadu
(09. 11. 2017, 105x)

téma * Moje maturita
Vydáno dne 26. 04. 2005 (4818 přečtení)

Kdysi jsem na tento web napsal takovou malou vzpomínku na svoji maturitu. Ač už je to skoro dvacet let, co jsem maturoval, je to přeci jen den, na který se nezapomíná. A jelikož se letošním maturantům neúprosně blíží den "D", snad mi dovolíte zase posunout těch pár řádků na titulní stránku. Kolegové mohou zavzpomínat na svoji maturitu, no a naši příští týden maturující studenti se budou třeba o něco víc těšit. Každopádně se všichni snad aspoň trošku pobavíte.

V onen květnový den roku 1991 bylo krásně. Sluníčko už svítilo od časného rána, což mi bylo zpočátku jedno, neboť v místnosti, kde jsem ne zcela dobrovolně zrovna trávil dlouhé minuty, nemáme okna. Vše se ale včas uklidnilo, a tak jsem vklouzl do elegantního obleku (ano do toho, v němž jsem byl o dva roky dříve švihákem králodvorských tanečních, foto na požádání ukážu), svázal vlasy dosahující do půlky zad do culíku (ach...), použil svěží deodorant a vyrazil směrem k berounskému gymnáziu.

Nejprve jsme panu třídnímu profesoru Hamplovi odevzdali učebnice, neboť platila přísná zásada „kdo neodevzdá, nebude připuštěn!“. Tuto poslední předmaturitní překážku jsem zdolal, ačkoliv na některých svazcích bylo znát, že jejich vazby sloužily spíše jako pingpongové pálky. A už to začalo. Udeřila osmá hodina a naše silná sestava Jurajdová – Tichý – Panocha – Tramba vstoupila do maturitní místnosti.

Český jazyk a literatura. V zádech jsem sice měl dobrou písemnou práci, ale ruka se mi přesto chvěla, když jsem ji sunul do pytlíčku s otázkami. Číslo 17! A tady mi promiňte, je to už přeci jen řada let a já si přesně nepamatuji, čeho se týkala. Ono to totiž není podstatné. Patnáct minut jsem se připravoval a nabýval klidu, protože jsem to docela uměl. Když jsem však přisedl ke komisi a začal hovořit, předsedkyně ztuhla a hned mě zastavila. „Počkejte, vždyť jste si vylosoval sedmnáctku a vy nám tady vyprávíte otázku číslo osmnáct!“ Nastala panika. Po chvíli však bylo zřejmé, k čemu došlo. Paní profesorka češtiny mi omylem dala na potítku k přípravě osmnáctku a já si toho vůbec nevšiml. Teď se mi za to omlouvala a na její tvář začaly kanout slzy. To byl panečku začátek! Co teď s tím? Na potítku už se připravoval můj spolužák a nebylo možné i jeho zkoušku nějak ovlivnit. Nakonec jsem šel po něm znovu na potítko já, tentokrát už se správným zadáním… Musím říct, že mě celá lapálie kupodivu docela uklidnila, protože jsem zjistil, že někteří zkoušející jsou z maturity možná vyděšenější než samotní maturanti. To nemyslím nijak zle, sám ten pocit z druhé strany barikády už několik let znám!

A pak už to šlo vše jako po másle: Dějepis – otázka číslo 11, Habsburkové v českých zemích. Angličtinu mi dávala losovat naše dobrá duše Gwen, Novozélanďanka, která byla vůbec první zahraniční lektorkou na gymnáziu a se kterou řada z nás navázala přátelské vztahy na celý život. Oba jsme se docela pobavili, když jsem si vylosoval trojku – Austrálii a … Nový Zéland. Tak jsem pohovořil o „kengurech“ a „šípech“ a byla tu poslední zkouška z občanské nauky.

Té jsem se docela děsil, protože celý předmět se po roce 1989 radikálně změnil (snad i vy, mladí, ještě víte proč) a my se na poslední chvíli učili, že všechno je jinak. Dobře jsem ovládal tak prvních pět otázek. V pauze před losováním mě napadla zajímavá číselná posloupnost: 17, 11, 3… Říkám si, má to klesající tendenci, kéž by to vydrželo! A ejhle – tahám číslo… a je to dvojka! Paráda!

A závěr? Bylo to za čtyři, teda ne z každého předmětu, ale pěkně ze všech dohromady, takže svůj tehdejší odpolední program nemusím dopodrobna líčit, že ne, ta restaurace už dnes beztak neexistuje, všem zkoušejícím děkuji, že byli hodní a nemučili mě jako ty, kteří maturovali z matiky, protože zkoušející profesor prý posvačil zřejmě olomoucké tvarůžky a pak na potítku zblízka do ouška napovídal, takže se vážení budoucí maturanti pěkně snažte, ať aspoň někteří z vás zavítají do tohoto elitního klubu čtyřkařů, protože každý rok se to na Manažerské akademii někomu povedlo, a když to zrovna nebude ta čtyřka, tak aspoň šestnáctka, ať se můžeme rozloučit pevným stiskem ruky a přátelským pohledem do očí. Držím vám palce.

P.S. Čistě osobní vzkaz: Milá Stáňo P., tímto ještě jednou děkuji za předmaturitní morální podporu. Na to se nezapomíná.







Známkování (jako ve škole) : [Akt. známka : 1.21]

Celý článek | Autor: Petr Tichý | mail | tisk

  Novinky

20.11.2017: Dny otevřených dveří 29. - 30. listopadu 9 - 17 h!

 
  Z knihy hostů

10.11.14: kolektiv MA Beroun
Gratulujeme naší kolegyni Heleně Kaššové k tomu, že byla zvolena starostkou obc…
9.5.14: Ivana
Děkuji všem účastníkům dnešního výletu do Prahy a na neviditelnou výstavu za skv…
22.4.14: celá MA
Gratulujeme naší absolventce a dlouholeté sekretářce Pavlíně Halašové (roz. Hnat…
  Informace
IP:54.198.134.32
Datum:25. 11. 2017
Čas:06:36
Svátek:Kateřina
:: Michal 2005 - 2017 :: RSS rss ::