Ze života učitele - Apríl na MA
Autor: Tomáš Joska <>, Téma: Mimoškolní, Vydáno dne: 11. 04. 2011



Pátek 1. dubna je tradičně dnem šprýmařů. Nevinné žertování však letos na naší škole přerostlo všechny hranice. Aniž to možná dotyčný, dosud neznámý vtipálek tuší, jeho počínání mělo dalekosáhlé negativní důsledky.

Když jsem, jako každé ráno, v půl osmé překročil práh sborovny, ustrnul jsem. Můj stůl, jindy považován mými kolegy za vzor pořádku, byl zotročen neznámými vandaly k nepoznání. Rozházené psací potřeby, rozsypaný čaj, vše „dochuceno“ potrhanými kousky (snad) nepoužitého toaletního papíru – to vše byl jen začátek! Zmizela totiž krabice. Jaká, ptáte se možná. Magická, odpovídám. Papírová krabice standardních rozměrů, ve které je vše, co nezbytně potřebují členové mého kroužku. Malé, deseti- i dvanáctileté děti, které za nic nemohou. Absence krabice ohrožuje samotnou existenci kroužku, a proto jsem upřímně zděšen! Pachatel tohoto zavrženíhodného činu, po sobě nechává stopy. Nad mým stolem visí koláží sestavený text, kterým mě žertýři varují před kontaktováním osob činných v trestním řízení a oznamují mi, že o velké přestávce dostanu další zprávu. Pln neklidu se vydávám učit, čísla se mi pletou, sinus, kosinus, komplexní jednotka, všechny mé myšlenky patří odpolednímu kroužku. Budou si mít děti s čím hrát?

9:40. Schody dolů beru po dvou. Na stole obálka a vedle ní florbalová helma. V obálce několik listů. Další série výhrůžek a ultimátum. Kde se to zastaví? Nemám nakonec i přes výslovný zákaz raději zavolat policii? Řeším zadanou hádanku a odpověď ukládám na vybrané místo. V duchu si projíždím „seznam podezřelých“. Studenti, kolegové. Nikdo nechce nic přiznat a mně chybí důkazy.

Pátou a šestou vyučovací hodinu mám učit v helmě. Bude to tedy někdo ze 4.B. Nebo to někdo chce hodit na 4.B. Nebo...ne, nejsem žádný Colombo, takže se podvoluji anonymnímu diktátu a jdu učit s ochrannou pomůckou.

14:40 Krabice stále nikde. Za chvíli přijdou první děti. Co jim řeknu? Kde jsou jejich karty, výsledky práce za celý rok, tabulky, odměny, herní materiály? Co na to řeknou jejich rodiče?

15:00 Děti se to právě dozvěděli. Radek začíná brečet. Jeho bratr ho uklidňuje, ale vidím, že má taky na krajíčku. Ivan vzteky kope do schodů. Roman volá rodičům. Tohle jsi, neznámý „vtipálku“ chtěl? Udělal ti radost ponížený učitel v helmě? A co pohled na deset smutných malých dětí, kterým jsi zkazil (ne-)jedno odpoledne? Bavil jsi se i u toho? Víš, co takový zážitek dokáže udělat s dětskou psychikou? Já a mí svěřenci ti chceme touto cestou „poděkovat“ za opravdu povedeného Apríla.


P.S. Bavíme se až doteď, neboť zcizená krabice nedozírné hodnoty nebyla dosud nalezena.